Report z posilovny n.2

Pěkný den mí drazí :)

původně jsem měla v plánu postovat velmi záživný a smysluplný článek o tom, co je nutnou součástí mého stolu. Ten si ale nechám na horší časy a místo toho přicházím s čerstvými novinkami za naší posilovny.

Počasí nám sice poslední dobou moc nepřeje, odnáší to naše zdraví i nálada, ale na druhou stranu je ideální na odpoledne strávené v tělocvičně. Vždyť, co jiného?! Venku prší nebo fučí, až si občas připadám, že pochoduji na místě a být zavřená doma nalepená na televizi nebo počítači? Né děkuji, nic pro mě.
Ani mě se zdravotní neduhy letošního jarního počasí nevyhnuly, a tak se každé ráno budím přidušená kašlem s ucpaným nosem a s hnusy v krku. (Raději jsem včera jela domů ze školy o 3 hodiny dříve, abych se mohla vyležet. Ale, že to bylo kvůli nudné hodině ZSV, o tom raději pomlčíme, ne? :D)


V úterý jsem se vydala do posilovny poprvé na vlastní pěst. Kluci se na mě vykašlali (no dobře, Lukáš maká a Tomáš s Honzou šrotí k matuře), tak jsem sebrala všechnu odvahu, co jsem doma posbírala a našla po šuplíkách a vyrazila sama samotinká. Jak bláhově mě kluci uklidňovali, že okolo druhé hodiny odpolední v posilovně nikdo nebude... Bylo narváno!! Mladšími kluky od nás z gymnázia. A já, jediná holka mezi nimi.
Největší strach jsem měla, že budu cvičit špatně, špatnou technikou. Ale co, mám přeci pusu, umím ji používat a můžu se zeptat. A tak jsem se zeptala, když jsem si nebyla jistá. A za pitomce, jak jsem si původně myslela, jsem skutečně nebyla.
A víte co? Dokonce mě druhý den i tělo bolelo. Dokonce i na místech, kde bolet má a mělo. V tom případě se tedy nabízejí dvě možnosti. Buď jsem cvičila fakt dobře a techniku zvládla, nebo tak blbě, že jsem si zhuntovala tělo. Já si ovšem fandím, a tak se přikláním k variantě číslo 1. :D Ovšem sundat si po dni na ramena a záda mikinu nebo tričko, to je zcela nadlidský úkol, vyžaduje nesmírné přípravy, pomalé provedení a soustředěnost, nebo kvalitní asistenci někoho jiného. :D

But today is a legday. A ten se prostě nevynechává aneb boj proti kuřecím nožkám!

Jak jsem se zmínila, není mi nejlépe. Já jsem ale silná ženská cvok a místo poleženíčka v posteli se dřu. NEVER SKIP LEGDAY! A udělala jsem více než dobře. Z dnešku se stal jeden z nejsuprovějších dnů. Nejenže posilovny byla skoro úplně prázdná a zaplňovat se začala až tak po třičtvrtě hodině po mém příchodu, dostalo se mi i několika cenných rad a návrhů. A padla i pochvala. (Né tak pyšně Baruno, né tak pyšně!)
Cvičím si, jedu lýtka, odpočívám mezi sériemi a přitočí se ke mě Tomáš, že by mi nevěřil, že jsem začátečník, že prý mám vcelku dobře stavěná ramena a myslela by si, že jsem před soutěží. (Ooooch, pěkně jsem si "pohonila" ego, skromně se usmála a vyvrátila mu jeho krutý mýtus)
Když jsem mezi cviky na nohy občas zařadila pár cviků na břicho, už u mě zase stál a pomáhal mi s provedením a technikou. Nakonec z něho vypadlo, že pokud o to budu stát, pomůže mi sestavit cvičební plán a mé srdce nemilosrdně zaplesalo štěstím. Hned jsem čapla vizitku a utíkala písčitou lesní cestičkou posetou kvítky, okolo byli jednorožci...fajn, nebyli, ale připadala jsem si tak. :D
A pak přišel Standa. Osobní trenér Standa a jeho bicáčky. ♥ A co ten mi poskytl? Navrhl mi sestavení jídelníčku. Neváhala jsem ani minutu a okamžitě souhlasila.
Když mi ale večer poslal gramáže, couvla jsem. A teď jsem šíleně zmatená. Najednou nevím, zda zkusit jeho tipy nebo se držet stylu, na který jsem teď najela.


Mám zítra přiložit článek se sestaveným jídelníčkem? A mohla bych požádat o vaši radu, jak byste se rozhodli vy?

Dobrou noc
zmatená Bee