Prvomájový článek

Všem krásný PRVNÍ MÁJ :)

Jak napsal K. H. Mácha:"... první máj, lásky čas..." a tak tomu bylo dnes i u mě. :) 

Nejsem si jistá, jestli vás zajímají mé sentimentální výlevy, jak mě můj drahý muž mile překvapil, přijel za mnou s kyticí růží, poprvé za celou naši zamilovanou éru mi uvařil a udělali jsme si piknik uprostřed polí, obklopeni žlutým kobercem řepky (třikrát hurá pro vítěze aneb nejsem alergik) ukryti ve vysoké trávě, ale pochlubit se musím. :D Ptáci zpívali, sluníčko pálilo, mravenci zalézali pod tričko (nenene, jen v dobrém) a my si užívali hlubokého klidu a ticha. 

Vím, proč ho miluji!! ♥

Náš dýchánek nám ovšem rozpustily mraky, ze kterých se zanedlouho spustil déšť, ale protože během chvíle bylo po přeháňce, vyrazili jsme na vycházku do lesa. A už od kraje jsem cítila tu pronikavou vůni konvalinek, neodolala a vrhla se do zběsilého trhání. V mžiku jsem měla pugét, jenže ty bílé potvory tak svádějí, že bych tam bývala zůstala, dokud by v lese nezbyla ani jediná květinka.

Bráška a jeho poctivě natrhaná kytice pro babičku / Moje kytice mamče

Nechápu, proč se od odpoledne vracím zase až k ránu (a předem upozorňuji, že takto budu dnes skákat velmi často), ale nedá mi to, abych opomenula moje dnešní první jídlo dne. Jahodovou zmrzlinu. Ale né tak ledajakou... Domácí a zdravou. Mňamka jako blázen!! (A kdo by si přál recept, ráda dodám.:))

Zlomek sprásknuté zmrzliny (jen kvůli fotce) :D

Ještě než přijel můj drahý, rozhodla jsem se, jakožto milovaná žena, pokusit se i já o nějaký prvomájový "dáreček". A jakožto milovnice pečení se nemohlo jednat o nic jiného, než strávit dopoledne u kuchyňské linky a trouby. Tentokrát padla volba na domácí americké cookies s čokoládou. A protože je s radostí mlsá i zbytek mé famílie, teprve 500g mouky byla ta správná dávka. 

Nikdo mi nechválil, nikdo nekritizoval, za to já ještě teď voním jako jedna velká sušenka.

In love with vzduchotěsné ikeácké sklenice

Pokud jste se v mém dnešním článku proskákali celým dnem až sem, gratuluji a vaše cesta je již pomalu u konce. Dostáváme se k večeru. 

Od minulého roku se mě drží myšlenka na Nike run Prague. A když lidé kolem mě začínají běhat s argumentem, že by se tento rok rádi zúčastnili a tak musí trénovat a ve škole díky hezkého počasí chodíme ven a začíná nám "běžecká sezona", touha se do tohoto projektu také zapojit se zintezivněla. Večer jsem nasadila sportovní podprdu, první tříčtvrťáky, co mi padly pod ruku, navlékla mikinu a vyhrabala botasky a už jsem stála před naším domem a rozmýšlela trasu. Výklus, běžecká abeceda a pak samotný běh. Kolik kiláčků mám v nohou, to s přesností tvrdit nemohu, ale odhadem cca 4 km za méně, jak půl hodiny. Půl hodiny totiž trval celý, výše zmíněný proces. Bez pauzy, v kuse... po roční běhací pauze jsem na sebe pyšná (plác plác po rameni Bee).

A jak probíhal váš prvomájový program? :) 

S pozdravem

Bee