O fitness výletě

Zdravím všechny mlsouny, :)
a konečně se také ozývám i z blogu. Uvědomila jsem si totiž, že to, o čem bych vám ráda povídala, není na pouze na jeden facebookový příspěvek, a tak tu smolím článek.

A o čem že to má být?
O tom, jak jsem s přáteli navštívila malou, ale sakra skvělou posilovnu ve velkém městě jménem Hradec Králové. A předem upozorňuji, že značka Extrifit zde bude skloňována snad ve všech pádech. :D
Vojta Koritenský, Mistr světa NABBA 2010, vítěz Arnold Classic Europe 2012 i Olympia Amateur a nositel mnoha dalších titulů si zde nechal vybudovat svou vlastní posilovnu, Extrifit Gym. A právě tam se konal již desátý ročník Extrifit Training Day s členy Extrifit týmu z ČR i SR. Tomáš Kašpar, Petr Vaniš, Slavoj Bednář, Vojta k¨Koritenský, Radek Lonc, Jakub Šubrt, Milan Obořil, Norbert Zajac a mnou (jistě i dalšími návštěvníky, především mužského osazenstva) nejočekávanější vítězka všeho, co se v amatérské odvětví vyhrát dá, Sabina Pleváková, slovenská kráska s dokonalou postavou a vlídnou povahou a přístupem ke svým fanouškům. :)
Ale hezky popořádku...

Vstříc velkoměstu jsme vyrazili něco málo před jedenáctou hodinou dopolední v krásně prosluněnou neděli 7.9. 2014 s vidinou předseminářového tréninku v nově zbudované posilovně. Cesta utíkala rychle (hlavně mě, protože jsem ji celou prospala :D ). Chvíli jsme náš cíl cesty hledali, protože ji Vojta lišácky ukryl do zadní části Albert hypermarketu (asi aby poukázal na to, jak moc dělá strava, takže po tréninku rovnou pro banány, protože bez jídla to prostě neroste :D ), ale našli jsme a báječné odpoledne mohlo odstartovat.
Zaplatili jsme si vstup (90,- jako v každé jiné posilovně) a zdarma dostali vzorek proteinu Whey 80. A já si připadala jako dítě v obchodu s cukrátky. Nádherné prostředí, velké šatny, spousta prostoru...zkrátka úplný opak naší "činkárny". Šup do růžového a hurá vstříc tréninku. Na programu byly "kozy" (protože jinak se tréninku prsou u nás ani neřekne) a činku jsem do ruky vzala snad jednou, na rozpažky. Stroj tady, stroj támhle, stroje úplně všude. A váhy v librách. Na zahřátí 10 minut na pásu (ten u nás nemáme) a už to jelo. Nakonec vysprchovat, převléknout a honem na oficiální zahájení semináře.
Mluvilo se snad o všem. Strava, tréninky, suplementace, cíle do budoucích let...celé povídaní se zkrátka neslo v duchu dotazů návštěvníků. Noro nám popisoval, jak zvedá 220kg (!!) na čelní dřepy, protože nikdo nemohl uvěřit, že je to reálné a činky mu neklouže z ramen.
Na Sabinu jsem "útočila" jen já z všudy přítomných dam, ale rozhodně mi nebylo trapně. Kdo se nezeptá, nic neví! Objemový jídelníček, cviky na zadeček (protože ten její je prostě dokonalý),...
Jak už to tak bývá, když je člověku fajn a baví se, nestačí vnímat čas a vše utíká mnohem rychleji. A přesně tak uteklo i povídání. Přišlo na řadu soutěžení o lístky na Evl's Prague 2014. Jednou z disciplín byly přítahy na hrazdě, kdy vítěz zvládl 22 opakování. Pro ženské publikum byly připraveny dřepy s vlatní vahou zaokrouhlenou dolů, u pánů pak nahoru. A tak vítězka Marcela svedla 60 opakování s vahou 45kg.
Přiznám se hned, já nesoutěžila. V nohou ještě nemám takovou sílu, abych uzvedla 50 kg ve více opakováních, natož pak nad 60.
A teď přichází na řadu to nejlepší z nejlepšího, největší libůstka celého dne...možnost tréninku se Sabinou!! Nemohla jsem odmítnout! Šlo sice o ramena (a já bych raději pozadíčko), ale taková šance se zkrátka neodmítá.

 Celou dobu jsme mluvili. O čem jiném, než o stravě, trénincích, technice, cvicích,...a já si toho spoustu odnesla. Doma jsem překombinovala své tréninky, začala se více soustředit na stravu (i když je to momentálně dost těžké, kvůli těžkým psychickým zkouškám) a po úmorném boji s překlenutím 55kg se moje váha začala hýbat směrem nahoru!!
Sabina je mým vzorem, ale rozhodně nikdy nechci  a nebudu chtít být jako ona. Já jsem já! A já jsem originál. Den s ní mi přidal na motivaci a jsem rozhodnutá pokračovat za svými cíli.

Pusu
Bee



Pokud by můj článek nestačil, zde přikládám odkaz na oficiální článek Extrifit webu.

Check me on my facebook page...

Krásný a po dlouhé upršené době zase prosluněný den,

je to k nevíře, ale píšu článek. Sice kraťoučký, ale je tu. :D
Chci vás pozvat na mou facebookovou stránku. Rychlejší a snažší prostředek, jak se s vámi všemi spojit. :) Zrovna dnes jsem přidala (poprvé) moje fotky. Ještě jsem o tom nikdy nemluvila, ale trpěla jsem anorexií. A chci vám ukázat, že fitness nepomáhá jen lidem se závislostí na jídle, ale i osobám, které se nemohou zbavit závislosti na hladovění. Touha po síle, tvarech a vypracovaném těle byla pro mě zkrátka silnější, než anorektický "červík" jménem Marie (to jméno odmala nemám ráda) v mé hlavě a já se konečně vzpamatovala.

Ale proč se rozepisovat tady, když je toho plný facebook? :D 

Tak honem honem na mou stránku: https://www.facebook.com/BHaliasFitFoodLover

Pac a pusu, mlsouni :*

Facebookmanik

Ahoj, zdravím...
A stráááášně moc se omlouvám za svoji neaktivitu (fackuju se celé prázdniny).
Přiznám to, nemám chu't sepisovat články, nestíhám a můj momentální život se točí okolo 3 věcí. Trénink, práce, autoškola. Zářím počínaje, budou to už věci 4. Ale MILUJU to!!
Na svém těle začínám pociťovat i vidět nějaké ty změny (bicáčky rostou, síla stoupá a prdelka se rýsuje :D), psychický stav je čím dál tím lepší a domov mám spíš jen jako noclehárnu s občasnou stravou, protože jsem stále někde v tahu.

Ale dost keců, přejdu k věci...
O co v dnešním článku jde? No přeci o to, že jsem i já na facebooku!
Na sepisování článků jsem v posledních dnech až nechutně líná (styď se Barboro!), a tak jsem zvolila rychlejší a frekventovanější způsob sdělování informací. Na facebooku jsem každý den a jakožto lenoch nejvyššího kalibru mohu psát jen krátké a stručné příspěvky. Ideálka, ne?! :D

Takže šup, šup, honem všichni olajkovat mou "fanpage" :D


Slibuji, že se začnu ozývat častěji, mlsouni moji!

Blogový lajdák

Ahoj,
krásný prosluněný den přeji všem milovníkům slunečních paprsků a veder na padnutí (jako jsem já). :) Konečně to správné počasí pro mě, věčného zmrzlíka.
Stydím se, hluboce se stydím za svou absenci, ale musím zde využít výmluvy:" Konec školního roku, znáte to..." Písemky a zkoušení kam se podívám a času nedostatek. Ani nálady a chutí vymýšlet a sepisovat články. A předposlední týden školy jsem sjížděla Sázavu v rámci školního sportovního kurzu. Ale tenhle týden už je o něco volnější.
Musím s politováním říci, že za ten měsíc mé absence se ovšem nic závratného nestalo. Cesta do Prahy na Olympia Amateur Europe 2014 se nakonec nekonala, cvičení si i nadále užívám a v jídle proběhlo opět pár nepatrných úprav.

A proč jsem na Olympii nejela? Zkrátka proto, že nemusím mít vše za každou cenu... Místo toho jsem si užila báječný den na závodech dračích lodí ukrytá ve stínu stromů v příjemné společnosti a odpolední gym. :)
Doma už to tak příjemné nebylo, když jsem zjistila, že stín stromů zřejmě nebyl dostatečný a je ze mě jedna velká "paradajka". :D Nohy jako krabí tyčinky a na ramenou puchýřky. Au, au, au...

Ještě než jsem vyrazila na týdenní vodácký kurz, probíhaly u nás na škole oslavy 111 let a 100. narozeniny Bohumila Hrabala, který naši školu absolvoval a po kterém se i bude od září tohoto roku jmenovat (o protestech studentů se možná někteří z vás dočetli i na netu). A já, veledůležitě kráčela se státní vlajkou v čele průvodu bývalých absolventů a nakonec dřepěla až do 6 hodin u dějepisného "stanoviště". Hezká víkendová devítihodinovka.

Vodácký kurz se školou byl suprový. Jelo 50 studentů a 5 členů pedagogického dozoru. Dohromady jsme za 4 dny ujeli 70 km (poslední úsek byl bohužel (bohudík?) nesjízdný kvůli nedostatku vody). Už tak jsme museli spousty jezů přetahovat a lodě nám dřeli o kameny a písek.
Počasí nám naštěstí vyšlo. Ani vedra ani déšť, ale domů jsme stejně všichni dorazili spálení s červenými nosy. A já navíc hladová jako vlk, proto moje první cesta směrovala přímo k lednici a špajzce.

A co na prázdniny?! No, upřímně...žádný program jsem neměla. Snad jen prvních pár dní s mojí princeznou Zuzankou ♥. Ovšem poslední školní týden se začaly plány narychlo kupit. Brigáda na 14 dní ve škole, týden na Vranovské přehradě s přáteli, Ikeácké nákupy a výlety do Prahy, a víkendové brígády v gymu. A někdy v závěru i drobné učení na rozdílové zkoušky kvůli semináři.

Doufám a věřím, že prázdniny si užijete stejně, nebo lépe, jako já. :) A já si dávám za cíl, ozvat se dříve, než za měsíc (mám minimálně 3 recepty, o které se s vámi prostě musím podělit).

Bee

Každý den s radostí (a k(o)us(k)em dobroty po ruce)

Ráda bych vám popřála krásný den, jak mívám trapně ve zvyku, dnes je ovšem počasí naprosto na hovno nic a má nálada se s ním pěkně veze.
Hned ráno jsem musela k zubaři-preventivní kontrola. Jojo, na tesáky já si potrpím. Jak bych pak jinak mohla do sebe ládovat ty spousty dobrot?! A upřímně, nechápu, proč jsou všichni ze "zubáka" tak vystreslí. Přišla jsem, okamžitě jsem šla na řadu a ani za minutu jsem už s úsměvem (a nechutnou pachutí gumových rukavic a kovu) pádila do školy.
V 8:20 už jsem ale čekala na kožním oddělení. Když už zameškávám, tak alespoň v jeden den. A jak by řekla moje mamka: "Nemám tak rozcouraný celý týden." V září mě totiž čeká strašně velká operace  chirurgický zákrok pod lokální anestezií. Nechávám si z obličeje odstranit dvě pihy, o kterých mi všichni říkají, že každá jiná ženská by za ní byla ráda. No co, tak už to chodí. Chceme to, co nemáme a máme to, co nechceme. :D Věčná česká nespokojenost!

Teď už ale k tématu, abyste neřekli, že úvod slibuje radost a já si tu zatím jen stěžuju.
Myslím si, že bychom si vždy na každém dni měli najít něco pozitivního, něco, co nás potěší. Pro mě je to v tomto pochmurném dni například posilovna. Ať chcete nebo ne, nikdo prostě nemůže popřít (a je věděcky dokázáno), že pohyb vyplavuje endorfiny a najednou se cítíme mnohem veselejší, spokojenější.

Já bych vás proto dnes chtěla seznámit s mými radostmi posledních dní.

A začnu asi tou  největší radostí...

Olympia Amateur Europe 2014

Příští týden se v Praze koná Olympia Amateur Europe 2014 a já u toho budu! Zkrátka to nejlepší, co z fitness amatérů může být, pod jednou střechou! Uááá... Těším se jako malá holka! Nejen, že neutratím ani korunu (jsem zvaná), ale čeká mě ještě překvapení. O tom ale zase v jiném článku. :)

Pokud se někdo z vás také chystá, ráda se s vámi uvidím naživo. Třeba nad shakerem s lahodným proteinem. :D

Dobroty ve spíži i lednici

Asi nejvíce mě potěšil balík od dameprotein.cz s výrobky Amix.

 Poprvé jsem si objednávala protein a hned plno dárečků, rychlé a vstřícné jednání, naprosto bez problémů. Objednala jsem si Whey ElitePro 85, příchuť lesní ovoce a stěžovat si nemohu ani náhodou. Rozpustnost parádí, chuťově super a žádné zažívací obtíže mě po něm také netrápí (že jsem občas jako mimino a čekám, kdy si říhnu, o tom snad pomlčíme :D). K tomu aminokyseliny a kreatin. A dáreček v podobě růžového shakeru se ihned stal mým miláčkem a na každé cestě do posilovny (občas i školy) mě musí doprovázet!

Dokáži se ovšem radovat i z "hloupé" slevy na tvaroh, ledový salát či avokádo, nebo kuřecí prsa. Jakmile se jedná o mňamku za super cenu, sem s tím! 

Tělesné i duševní změny

Za tu dobu, co cvičím, se toho stačilo odehrát už spousta. Poznala jsem spoustu nových lidí, přehodnotila své dosavadní priority a ujasnila si, kdo mi za špatnou náladu stojí, a kdo zase ne. 

Skoncovala jsem s antidepresivy a začala se pohybovat v kruhu lidí, kteří chápou mé životní postoje, nepátrají po mé minulosti a podporují mě v mých vizích do budoucna. A víte co?! Jsem spokojená. 

Tělesné změny...no, nemohu si ještě moc vyskakovat, ovšem každým tréninkem zvládnu zvednout víc a víc. Někdy je slabší den, někdy jsem jako mašina (jak říká Tomuna-trenér). Prioritou je ale pro mě zatím hlavně psychická pohoda. 

Lhát nebudu, pár cílů už jsem si stanovila i v oboru fitness a v zápalu začínám pracovat na jejich realizaci. Bez jakéhokoliv odkládání (aneb další článek už čeká).

Pomoc druhým

Poslední věcí, která mě v posledních dnech naplňuje, je pomoc ostatním. 

Prošla jsem si "jistým" stádiem života, které mě vskutku obohatilo, a tak se ho snažím využít v prospěch ostatním. Asi se teď ptáte, co mám na mysli, ale to není podstatné (a třeba o tom i jednou napíšu), důležité je, ten pocit, že někomu můžete pomoci, někoho potěšit a podpořit ho. A tak se o to snažím jak jen to jde a jak je to v mých silách i možnostech. Ať už se jedná jen o hloupé pověšení kabátu seniora v čekárně u lékaře nebo psychickou podporu nervově narušené kamarádce. Není nutné hledat velká gesta, stačí malé činy. Někdy i ty jsou více! A navíc...!každá! pomoc se cení. 

Pečení

Naprosto jsem si teď zamilovala pečení, zkoušení a vymýšlení nových a nových receptů. Trouba v naší kuchyni občas nestačí ani vystydnout a já už do ní tlačím další z mých výtvorů. (A ve většině případů se to dá i jíst!)

Je to pro mě i tak trochu relax a odreagování. A souvisí to maličko i s pomocí ostatním, jelikož mám vždy radost, když někdo můj recept pochválí, vyzkouší, nebo se alespoň ptá jaké kalorické hodnot

Tímto bych dnešní článek prozatím ukončila (netvrdím však, že nebude pokračování).

Každý den s úsměvem :)

Bee

Hrátky s čísly

Ahoj, ahoj, ahoj :)
zdravím zpoza učebnic fyziky.
Má to nádherné počasí stejný blahodárný vliv na vás jako na mě?! Já si včera stačila už pěkně přismahnout ramena a záda ( a to víte, že na spáleniny je nejlepší bílý jogurt či tvaroh? takové ŠKODY!!). Jak super před workoutem právě na tyto partie + lýtka, takže výpony ve stoje nepřipadly v úvahu.

Ale k tématu...

Na počty moc nejsem, matematikář ze mě nikdy nebude a ani na MatFyz si netroufnu, číslům ohledně stravy ovšem více méně rozumím. A takové počítání mě baví. Nutně jsem totiž musela zvážit rozložení svého denního příjmu, a tak jsem se rozhodla pro navýšení počtu porcí. Přeci jen, v období objemu přijímám poměrně dost sacharidů a rozložit toho množství pouze do dvou jídel sice jde, několik dní jsem to tak praktikovala, ale to nafouklé břicho a pocit únavy po jídle... Takhle NE!

Dvě porce denně jsou tedy pasé, ale žádných 6 jídel u mě také ještě nečekejte. Prozatím si vystačím se třemi v svém "žrádelním okénku" (ano, u IF a IIFYM stále zůstávám) a uvidím, jak se budu cítit. 

Je sice fajn, neřešit přes den jídlo a nekoukat na hodiny, ale najíst se v 11 a ve ještě ve 3 se valit do posilovny s pupkem jak ve třetím měsíci...né děkuji, to pro mě opravdu není. Teď budu moci i kombinovat více pokrmů během dne a do školy stejně nosím svoji speciální "foodbag" a na 2-3 misky navíc tam místo ještě mám. 

Co to tedy znamená? Že teď bude Instagram ještě přecpanější foty jídla :D, a že já se budu snad cítit víc v pohodě.

Tak, a já si jdu dát sváču (asi po měsíci). Čeká na mě domácí tvarohová zmrzča s domácími jahůdkami, mandličky a lískáče, a protože stále nabírám ( a už mám 3 kilča hore), patří k tomu ještě miska rýže se skořicí. Na zapití domácí bezová limča s citronem. :) 

A šupky dupky ven s tím na houpačku slunit se.

Užívejte krásného počasí (však už nás má zase opustit, achjo...), neseďte na těch svých prdkách a koukejte vyrazit ven. Třeba s učením, jako já. :D

Bee

Bramborové "houstičky"

Zdravím :)
přes den jako na Sahaře a teď slejvanec. Nálada ovšem stále pozitivní. Však už to bylo potřeba. Pročistit vzduch, a jak říká má mamka, spláchnout ten prach.
Dnes jsem nemohla dospat (asi jsem se po týdnu tak moc těšila do školy) a vstávala už v 5:10. Nelenila jsem ovšem a času navíc využila ku prospěchu svého pupku. (Jooo, ten vždy zvítězí. :D) Místo kaše jsem se rozhodla kuskus připravit maličko jinak. Ve formě placiček. On by to nebyl až tak špatný nápad, kdybych, já blbec, do směsi nevysypala skoro celý prášek do perníku. Vonělo to nádherně, ale ta chuť... jediné co jsem cítila, byla jedlá soda a hořkost. Příšerná hořkost. A protože placičky se mnou putovaly do školy, nebylo zbytí, musela jsem je sníst. Poslední kousky jsem do sebe cpala násilím, ale zvítězila jsem a celý "kyblíček" (jak nedávno na instagramu mou misku nazvala jedna slečna :D) jsem pokořila.

Trénink se dnes nekonal. Stehýnka pěkně tahnou a regenerace je důležitá. Ovšem zítra si to tam nandám na ramena a záda, vypotím rybník, rozervu tričko a bude ze mě Hulk v lidské podobě. :D Fajn, fajn, vrátím se zpět na zem. To, že se cítím jako nechutný, nenažraný prase obalený tukem a plný vody neznamená, že najednou uzvednu wrestlingový tým. 

Dost bylo řečí. Abych se také dostala k tomu, k čemu je článek určen. Další výplod mé bujaré fantazie. A plác plác po zádech, jednou se zase vyplatila. 

Díky nepovedeným ranním placičkám jsem ve škole přemýšlela, co dalšího bych mohla zkusit. Napadl mě bramborový chléb. Vzpomněla jsem si na alberťácké bramborové bulky, který mi moc zachutnaly, a rozhodla jsem se něco takového stvořit podomácku. A světe div se, dílo se zdařilo. 

Na internetu jsem našla sice spousty receptů, já se ovšem rozhodla spolehnout se na svou kreativitu (která mě již několikrát zradila :D) a pekla podle sebe.

Jak?!

Bramborové "houstičky":

270g syrových brambor

90g mletých ovesných vloček

1 vejce

1 lžička prášku do pečiva

sůl

drcený kmín

semínka

voda 

Brambory jsem oloupala, nakrájela na kostky a nechala vařit v osolené vodě do změknutí. Poté jsem slila vodu, přidala pomleté ovesné vločky, vejce, vodu a vše promíchala. Osolila, přisypala drcený kmín a semínka podle libosti. (Já použila lněná, dýňová a slunečnicová.) Směs jsem lžicí kladla na pečící papír (vyrobila jsem si 5 bulek). Vůbec bych se pro příště ale nebránila ani tvaru muffinků nebo srnčího hřbetu. 

Plech jsem šupla do trouby při 200°C asi tak na půl hodinky (chytře jsem zapomněla kontrolovat čas).

U mě se bulky podávaly se směsí alá Mexiko, salátem, okurkou a jahůdkami.
Mňam ♥

Řeknu vám, musím se zase jednou pochválit. Pečeno poprvé, ale rozhodně né naposled.

A já jen doufám, že seberete veškerou svou odvahu a do bramborových bulek se pustíte také. :) Rozhodněte neprohloupíte. ;) A já si pak ráda přečtu nějaké ty recenze. 

Tak do toho, mlsouni ♥

Bee