Pár poznatků (IF a IIFYM)

Pěkný večer :)
Ať koukám, kam koukám, všude samé články a reportáže o tragické smrti Ivety Bartošové. Tragédie to je, ale upřímně, kdo z nás to nečekal?!
A tak přicházím já a přenesu vás do říše ovesných kaší, potoků oříškových máslíček, údolí ovoce i zeleniny, hor masíčka, vajec, tvarohů, cottage a tvarůžků (mých smradlavých miláčků). Omnomnom... Zkrátka do světa foodloverů.

Kaše na snídani jednoznačně vede :)

Je to už nějaká chvíle, co zapisuji, cpu se, vařím, pařím, mixuji, cpu se a cpu se. A pěkně mě dnes překvapila B* s jejím článkem o ukončení IF. Já se ovšem v brzké době k žádnému podobnému kroku nechystám. Nechci tím však říct, že i mě se nemůže stát, že mi z ničeho nic tato strava přestane vyhovovat a napáchá více škody než-li užitku.Teď ale šupito presto od předčasných pochybností.
Chtěla bych vás seznámit s tím, co mi přechod na částečné IF a IIFYM dalo, ale i vzalo (pokud mě něco za pochodu napadne. :D)

So, let's go!

KLADY:

1. Více energie:

Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Ranní lačný žaludek mi nedělá problémy a mám temperamentu na rozdávání. První krize přichází až po prvním jídle dne a omlouvám se profesorům, kteří mě mají po pauze for little snack. :D

2. Více úsměvů:

Souvisí s prvním bodem. Když máte energii, máte i dobrou náladu.

3. Více času na ostatní aktivity:

Jakmile přijedu ze školy, neletím okamžitě do lednice hledat něco na zub ke svačině. Prostě nemám hlad. A po ránu si mohu například vypracovat zapomenuté školní úkoly (rebel nejvyššího kalibru :D).

4. Nespoutaná:

Blbý název, ale nenapadá mě, jak jinak nazvat situaci, kdy nejsem omezená časem svačiny a ostatních chodů. Nemusím utíkat z kina uprostřed filmu jen proto, že je právě čas večeře (maličko nadsázka).

5. Paní Chytrá:

Aneb tak si připadám, pokud mě někdo žádá o radu, když vidí a slyší, jaké změny mě provází nebo se mě ptá, co vlastně jím a já se mohu rozvyprávět o Zdravé výživě, BIO sekcích v hypermarketech, stojanech s ořechy a semínky nebo přehlídce ovoce, zeleniny a dalších mňaminek u mě ve spíže (se svým koutečkem vás již brzy seznámím.)

6. Popření:

Tím myslím popření dosavadních hodnot, poznatků, článků, studií (bůhví čeho ještě) pojednávajících o zdravém či redukčním stravování. Naprosto něco jiného, než na co jsme byli do dnešního dne zvyklí. A to je jeden z důvodů, proč se mi to tak líbí a zamlouvá.

A pro dnešek posledním bodem pozitiv je:

7. Trávení:

Nafouklé břicho? Co je to? Skutečně, tyhle obtíže mě již netrápí. Nadýmání, plynatost, tvrdé nafouklé břicho a nepravidelné vyprazdňování... to už mi nic neříká. Je to nechutné, ale je to fakt. Ráno hezky v pohodlí domova a celý den jsem v klídku, zase až do večera, kdy jsem zase na svém záchůdku (upřímně, ten je stejně ze všech nej :D)

A na opačné straně:

ZÁPORY:

Musím však konstatovat, že žádné závažnější mě ani nenapadají, ale něco málo snad dohromady dám.

1. Otesánek:

Ti, co mě více sledují, mě považují za nenažrance aneb cituji svou spolužačku při včerejším "obědě" na exkurzi: "Barboro, vždyť ty furt žereš. Nežer furt!" Joo, to je tak, když někdo ráno nemůže dopnout džíny a druhému závidí jeho mega porce bez kil navíc. :D 

2. Nepochopení:

Pro mnoho lidí budete zkrátka za magora. A to nejen tím, že si zapisujete a hlídáte příjem. Já však zastávám názor, že se jedná především o osoby, které se bojí zkoušet něco nového, co dlouho zavrhovali, ze strachu, že by se jim to snad mohlo zalíbit, zachutnat, vyhovovat a byli by nuceni uznat, že pravda je na vaší straně.

3. Závislost a fanatismus:

Alespoň u mě. Baví mě vymýšlet jídelní kombinace a skládat si jídlo, abych se trefila do maker, provokovat okolí svými porcemi a přitom plochým pupíkem bez známek nadměrných plynů. A usmívat se na plné kolo. Problém nastává až ve chvíli, kdy o své suprčupr náladě zapisuji do "pocitovníčku" více, než do školních sešitů.

Tím bych dnešní (skoro už zítřejší) článek uzavřela. Slibuji, že příště se pokusím o sepsání v časnějších hodinách. :D

Nebojte se dotaz, ráda zodpovím. :)

Dobrou noc

Bee :)

Nakrknutá...

Překrásný prosluněný den :),

Venku sluníčko, ptáčci prozpěvují...naprostý hřích sedět doma na prdelce a za počítačem (styď se Barboro!!), nebo snad dokonce u učení. Proto i já se chystám na naší zahrádku. Protrhat tyhle krásky,

Mnou vypěstované ředkvičky.

 a zasadit mé malé poklady, v pokoji pěstované, pečlivě zalévané, v teple střežené papriky.

Chce o ovšem chvat. Ty blesky na obloze nevypadají moc hezky.

Ale abych se tu nevykecávala, přejdu k jádru věci.

Nenávidím poslední školní dny maturantů aneb doprčic s octovou vodou, lacinými voňavkami a nesmyvatelnými rtěnkami.

Fajn, "nenávidím" je možná maličko přes rámec, ale radost mi tento den v roce, kdy se koná u nás na gymnáziu poslední zvonění, rozhodně nedělá. A to už od dob, kdy jsem ještě jako malá Barborka chodila do vedlejší budovy základní školy. Ovšem letošní rok, jakožto pro studentku předmaturitního ročníku, pro mne a mé spolužáky byl ozvláštněn. Pasováním! Nevím, zda má cenu sáhodlouze se rozepisovat o co se jedná, myslím, že již podle názvu každému dojde.

Ono se sice řekne, gymnazisti, to jsou ti nafrnění šprtíci bez špetky humorného ducha. Opak je však pravdou, a tak jsme to dostali pěkně vyžrat. 

Každá maturitní třída má svůj ceremoniál a my byli zasvěceni na maturanty pomocí kýblu se zbytky ze školní jídelny, octové vody a mouky. Šátek přes oči, cestička maturantů s vodními děly, kde nitka nezůstane suchá  (z podprsenky mi kape ještě teď :D), zasvěcovací "oltář" s kbelíkem, co zavání přesně jako mí namol opilí, pozvracení kamarádi :D a hledání skleněné kuličky (fakt super dáreček, za to mi ten žaludek na vodě skutečně stál), nakonec ruka v mouce a to vše si inteligentně, pod tlakem milých maturantů napatláte řádně do vlasů. Pak už vám je pouze sejmut šátek z očí a můžete si umýt ruku ve vodě, ze které jste snad ještě více špinaví, než z předchozího ceremoniálu. A mastnota se stejně drží. A protože cítíte ten příšerný "odér" připomínající zvratky, raději se ani neohlížíte, do čeho jste to před chvílí byli nuceni ponořit ruku. Co se v kýbly nacházelo jsem se dozvěděla až později od spolužáků.

Nejsem žádný hysterická fouňa, ale i na vesnickou holku z jedné z nejzapadlejších obcí Středních Čech je i tohle přespříliš. Okamžitě jsem sprintovala s pusou plnou nadávek k umyvadlu a mermomocí se snažila umýt ten příšerný smrad. Marně. A tak  po zbytek dne celá třída, nebo spíš ten zbyteček, co našel odvahu jít do školy, smrděla.

Doma jsem okamžitě vlétla do sprchy a užívala si horký proud vody a voňavé aroma sprcháče.

IF, ne IF, naštvaná jsem byla dosyta. Až je mi stydno, když jsem tu včera básnila o báječné náladě. :D Tohle snad ale stojí za prominutí. 

Jsem to ale kecal. 

Pokud jste dočetli až sem, patří vám můj hluboký obdiv, že vás moje žvásty bavilo číst a příště se pokusím o něco "výživnějšího". :D

Co za téma byste na blogu uvítali? Ráda se nechám vyzvat. :)

Bee

IF v akci aneb Jak to funguje

U mě...

Zapomněla jsem dodat u mě.

I tak si můžete s IF baštit. (Zdrojem nejsem já. :D )

Asi je zbytečné se sáhodlouze rozepisovat, o čem vlastně IF je. Jsem totiž přesvědčená, že o tom už stejně většina z vás slyšela a možná toho ví i více, než já. :D A já jsem teprve na začátku. Ovšem i po tak krátké době s radostí oznamuji, že jsem nadšená!!

Posledních pár týdnů (dobrá, možná i ten měsíc) jsem se potýkala se silnými úzkostmi a byla zoufalá sama ze sebe a svého psychického stavu. Leangains jsem sledovala pouze u ostatních a kroutila hlavou, jak je někdo schopný fungovat ráno bez snídaně (Do školy? Bez pořádné mísy kašičky s kopcem máslíčka? :O). Když už jsem však nevěděla, jak dál, přiznám se, bylo opravdu zoufalstvím, rozhodla jsem se vyzkoušet to. Funguje to u jiných, proč né u mě?! A vida, už první den jsem mohla úsměvy rozdávat všem smutným a zkroušeným lidem po celém světě. Unavenost nikde a energie do zásoby snad na půlku života (fajn, teď možná maličko přeháním...). 

Nebo nějaká ta "ranní" prasárnička?! Omnomnom... (Zdrojem opět nejsem já.)

Pokud trpíte nadýmáním, nafouklým bříškem (když vypadám jako těsně před porodem) nebo snad prdíky (jasně, holky přeci nic takového nedělají, jsem tedy zřejmá vyjímka), přicházím s dobrou zprávou, tento směr by mohl být cestou k pomoci. Alespoň u mě to tak funguje. Nafouklý pupík tentam a už ani nejsem nucena předstírat, že ten pšouk v šatně nebyl můj (ale Bee, jsi nechutná!!). Zjistila jsem, že i bez dlabance v 6 hodin ráno se dá žít, no a vidina mísy přetékající kašíčkou nebo lunchbox (v mém případě spíše breakfastbox) napraný tvarůžky, čerstvým slunečnicovým chlebem a ovocem či zeleninkou z domácí zahrádky, je podle mě dostatečná útěcha těch pár hodinek vydržet. Termoska s čajem to jistí a já jsem spokojená.Odvahu na ranní workout jsem sice ještě nenašla (navíc na ranní cvičení ani nejsem zvyklá), ovšem před večeří už poskakuji před podložkou a vymýšlím plán, naprosto "nadržená" na zpocená záda, "chlapsky" zavánějící podpaží a pocit spokojenosti po odvedené práci. 

A zdali si snad myslíte, že počítání makroživin je zdlouhavé a nudné, musím vám tento omyl okamžitě a neprodleně vyvrátit. Ne, ne, NE! V dnešní době plné chytrých telefonů, tabletů, počítačů a bůhví čeho všeho, je i tento úděl otázkou několika minut. Stačí aplikace v mobilu, nějaké menší naplánování, na co ten den nebo další den bude chuť a už jen vážíte, odhadujete, hledáte a hrajete si s počty. 

Pro dnešní večer (spíše už noc) mé rádoby inteligentní poznatky ukončím. Já se ale vrátím. A zahltím vás ještě větším přísunem informací a děsně nečekaných objevů. :D

Sladké sny, Bee

New start and goals?!

O blogerství jsem se snažila už před více než rokem. 

Stalo se ovšem pár věcí, které mou blogovou dráhu ukončily, a dnešním dnem bych ji ráda obnovila.

Dlouho, jako asi většina z nás, jsem hledala vhodný způsob stravování společně se cvičením. A propadla jsem kouzlu přerušovaného půstu, resp. leangains. 

Jakožto věrná čtenářka B* a Bloss jsem si nemohla nevšimnout, jakých změn se tyto dvě slečny dopustily a především, jaké pozitivní účinky to mělo na jejich psychickou pohodu. A to přesně jsem potřebovala. Životní styl a stravovací návyk, který by mě uvedl do psychického klidu a fyzické síly. 

Přiznám se, zprvu jsem tomu věřit nechtěla a striktně tento přístup zavrhovala a odmítala, ale když jsem viděla ty fantastické recenze a změny u Bloss...

Začala jsem hledat a sbírat informace. Články B* jsem přečetla snad 20x, vyzkoušela jsem asi 5 leangains kalkulátorů a když jsem neobjevila snad jedinou negativní odezvu, neváhala jsem a jednoho dne ráno si zkrátka uvařila hrnek kopřivového čaje, vypila sklenici vody a snídaně místo do pusy putovala v krabičce rovnou do kabelky na cestu do školy i s termoskou černého čaje s citronem, kdyby mi náhodou chtělo kručet v pupku. 

Obavy jsem měla, né, že né. Ale víte co?! Ono se to dalo vydržet. Ono mi bylo mnohem lépe. Za celý den mě přepadla únava jen ráno, dokud jsem se nenadlábla. A moje úzkosti?! Co je to?! Kde jsou?! Po dlouhé době jsem se cítila v pohodě, celý den mne doprovázel úsměv a přímo nadbytek energie. :) 

Jsem v tomto oboru teprve nováček a zatím se stále učím (i když, učíme se přeci celý život) a je možné, že za několik týdnů mohu zjistit, že tento směr není nic pro mne. Ovšem teď jsem nadšená!!

Mraky ovesných vloček s horou oříšků a kopci oříškových másel zavátých sněhem z kokosu, bezedné mísy zeleniny i tvarohů... Omnomnom... Jsem ve svém a libuji si!!! 

A jak taková "postní" jídla vypadají, si můžete prohlédnout např.ZDE (mmm...slina) nebo u již zmiňované B*.

Moje malá dušička doufá, že se vám u mě bude líbit a snad se i můj blog dostane maličko na "výslunní". :D

Pac a pusu, BEE