Blogový lajdák

Ahoj,
krásný prosluněný den přeji všem milovníkům slunečních paprsků a veder na padnutí (jako jsem já). :) Konečně to správné počasí pro mě, věčného zmrzlíka.
Stydím se, hluboce se stydím za svou absenci, ale musím zde využít výmluvy:" Konec školního roku, znáte to..." Písemky a zkoušení kam se podívám a času nedostatek. Ani nálady a chutí vymýšlet a sepisovat články. A předposlední týden školy jsem sjížděla Sázavu v rámci školního sportovního kurzu. Ale tenhle týden už je o něco volnější.
Musím s politováním říci, že za ten měsíc mé absence se ovšem nic závratného nestalo. Cesta do Prahy na Olympia Amateur Europe 2014 se nakonec nekonala, cvičení si i nadále užívám a v jídle proběhlo opět pár nepatrných úprav.

A proč jsem na Olympii nejela? Zkrátka proto, že nemusím mít vše za každou cenu... Místo toho jsem si užila báječný den na závodech dračích lodí ukrytá ve stínu stromů v příjemné společnosti a odpolední gym. :)
Doma už to tak příjemné nebylo, když jsem zjistila, že stín stromů zřejmě nebyl dostatečný a je ze mě jedna velká "paradajka". :D Nohy jako krabí tyčinky a na ramenou puchýřky. Au, au, au...

Ještě než jsem vyrazila na týdenní vodácký kurz, probíhaly u nás na škole oslavy 111 let a 100. narozeniny Bohumila Hrabala, který naši školu absolvoval a po kterém se i bude od září tohoto roku jmenovat (o protestech studentů se možná někteří z vás dočetli i na netu). A já, veledůležitě kráčela se státní vlajkou v čele průvodu bývalých absolventů a nakonec dřepěla až do 6 hodin u dějepisného "stanoviště". Hezká víkendová devítihodinovka.

Vodácký kurz se školou byl suprový. Jelo 50 studentů a 5 členů pedagogického dozoru. Dohromady jsme za 4 dny ujeli 70 km (poslední úsek byl bohužel (bohudík?) nesjízdný kvůli nedostatku vody). Už tak jsme museli spousty jezů přetahovat a lodě nám dřeli o kameny a písek.
Počasí nám naštěstí vyšlo. Ani vedra ani déšť, ale domů jsme stejně všichni dorazili spálení s červenými nosy. A já navíc hladová jako vlk, proto moje první cesta směrovala přímo k lednici a špajzce.

A co na prázdniny?! No, upřímně...žádný program jsem neměla. Snad jen prvních pár dní s mojí princeznou Zuzankou ♥. Ovšem poslední školní týden se začaly plány narychlo kupit. Brigáda na 14 dní ve škole, týden na Vranovské přehradě s přáteli, Ikeácké nákupy a výlety do Prahy, a víkendové brígády v gymu. A někdy v závěru i drobné učení na rozdílové zkoušky kvůli semináři.

Doufám a věřím, že prázdniny si užijete stejně, nebo lépe, jako já. :) A já si dávám za cíl, ozvat se dříve, než za měsíc (mám minimálně 3 recepty, o které se s vámi prostě musím podělit).

Bee

Každý den s radostí (a k(o)us(k)em dobroty po ruce)

Ráda bych vám popřála krásný den, jak mívám trapně ve zvyku, dnes je ovšem počasí naprosto na hovno nic a má nálada se s ním pěkně veze.
Hned ráno jsem musela k zubaři-preventivní kontrola. Jojo, na tesáky já si potrpím. Jak bych pak jinak mohla do sebe ládovat ty spousty dobrot?! A upřímně, nechápu, proč jsou všichni ze "zubáka" tak vystreslí. Přišla jsem, okamžitě jsem šla na řadu a ani za minutu jsem už s úsměvem (a nechutnou pachutí gumových rukavic a kovu) pádila do školy.
V 8:20 už jsem ale čekala na kožním oddělení. Když už zameškávám, tak alespoň v jeden den. A jak by řekla moje mamka: "Nemám tak rozcouraný celý týden." V září mě totiž čeká strašně velká operace  chirurgický zákrok pod lokální anestezií. Nechávám si z obličeje odstranit dvě pihy, o kterých mi všichni říkají, že každá jiná ženská by za ní byla ráda. No co, tak už to chodí. Chceme to, co nemáme a máme to, co nechceme. :D Věčná česká nespokojenost!

Teď už ale k tématu, abyste neřekli, že úvod slibuje radost a já si tu zatím jen stěžuju.
Myslím si, že bychom si vždy na každém dni měli najít něco pozitivního, něco, co nás potěší. Pro mě je to v tomto pochmurném dni například posilovna. Ať chcete nebo ne, nikdo prostě nemůže popřít (a je věděcky dokázáno), že pohyb vyplavuje endorfiny a najednou se cítíme mnohem veselejší, spokojenější.

Já bych vás proto dnes chtěla seznámit s mými radostmi posledních dní.

A začnu asi tou  největší radostí...

Olympia Amateur Europe 2014

Příští týden se v Praze koná Olympia Amateur Europe 2014 a já u toho budu! Zkrátka to nejlepší, co z fitness amatérů může být, pod jednou střechou! Uááá... Těším se jako malá holka! Nejen, že neutratím ani korunu (jsem zvaná), ale čeká mě ještě překvapení. O tom ale zase v jiném článku. :)

Pokud se někdo z vás také chystá, ráda se s vámi uvidím naživo. Třeba nad shakerem s lahodným proteinem. :D

Dobroty ve spíži i lednici

Asi nejvíce mě potěšil balík od dameprotein.cz s výrobky Amix.

 Poprvé jsem si objednávala protein a hned plno dárečků, rychlé a vstřícné jednání, naprosto bez problémů. Objednala jsem si Whey ElitePro 85, příchuť lesní ovoce a stěžovat si nemohu ani náhodou. Rozpustnost parádí, chuťově super a žádné zažívací obtíže mě po něm také netrápí (že jsem občas jako mimino a čekám, kdy si říhnu, o tom snad pomlčíme :D). K tomu aminokyseliny a kreatin. A dáreček v podobě růžového shakeru se ihned stal mým miláčkem a na každé cestě do posilovny (občas i školy) mě musí doprovázet!

Dokáži se ovšem radovat i z "hloupé" slevy na tvaroh, ledový salát či avokádo, nebo kuřecí prsa. Jakmile se jedná o mňamku za super cenu, sem s tím! 

Tělesné i duševní změny

Za tu dobu, co cvičím, se toho stačilo odehrát už spousta. Poznala jsem spoustu nových lidí, přehodnotila své dosavadní priority a ujasnila si, kdo mi za špatnou náladu stojí, a kdo zase ne. 

Skoncovala jsem s antidepresivy a začala se pohybovat v kruhu lidí, kteří chápou mé životní postoje, nepátrají po mé minulosti a podporují mě v mých vizích do budoucna. A víte co?! Jsem spokojená. 

Tělesné změny...no, nemohu si ještě moc vyskakovat, ovšem každým tréninkem zvládnu zvednout víc a víc. Někdy je slabší den, někdy jsem jako mašina (jak říká Tomuna-trenér). Prioritou je ale pro mě zatím hlavně psychická pohoda. 

Lhát nebudu, pár cílů už jsem si stanovila i v oboru fitness a v zápalu začínám pracovat na jejich realizaci. Bez jakéhokoliv odkládání (aneb další článek už čeká).

Pomoc druhým

Poslední věcí, která mě v posledních dnech naplňuje, je pomoc ostatním. 

Prošla jsem si "jistým" stádiem života, které mě vskutku obohatilo, a tak se ho snažím využít v prospěch ostatním. Asi se teď ptáte, co mám na mysli, ale to není podstatné (a třeba o tom i jednou napíšu), důležité je, ten pocit, že někomu můžete pomoci, někoho potěšit a podpořit ho. A tak se o to snažím jak jen to jde a jak je to v mých silách i možnostech. Ať už se jedná jen o hloupé pověšení kabátu seniora v čekárně u lékaře nebo psychickou podporu nervově narušené kamarádce. Není nutné hledat velká gesta, stačí malé činy. Někdy i ty jsou více! A navíc...!každá! pomoc se cení. 

Pečení

Naprosto jsem si teď zamilovala pečení, zkoušení a vymýšlení nových a nových receptů. Trouba v naší kuchyni občas nestačí ani vystydnout a já už do ní tlačím další z mých výtvorů. (A ve většině případů se to dá i jíst!)

Je to pro mě i tak trochu relax a odreagování. A souvisí to maličko i s pomocí ostatním, jelikož mám vždy radost, když někdo můj recept pochválí, vyzkouší, nebo se alespoň ptá jaké kalorické hodnot

Tímto bych dnešní článek prozatím ukončila (netvrdím však, že nebude pokračování).

Každý den s úsměvem :)

Bee

Hrátky s čísly

Ahoj, ahoj, ahoj :)
zdravím zpoza učebnic fyziky.
Má to nádherné počasí stejný blahodárný vliv na vás jako na mě?! Já si včera stačila už pěkně přismahnout ramena a záda ( a to víte, že na spáleniny je nejlepší bílý jogurt či tvaroh? takové ŠKODY!!). Jak super před workoutem právě na tyto partie + lýtka, takže výpony ve stoje nepřipadly v úvahu.

Ale k tématu...

Na počty moc nejsem, matematikář ze mě nikdy nebude a ani na MatFyz si netroufnu, číslům ohledně stravy ovšem více méně rozumím. A takové počítání mě baví. Nutně jsem totiž musela zvážit rozložení svého denního příjmu, a tak jsem se rozhodla pro navýšení počtu porcí. Přeci jen, v období objemu přijímám poměrně dost sacharidů a rozložit toho množství pouze do dvou jídel sice jde, několik dní jsem to tak praktikovala, ale to nafouklé břicho a pocit únavy po jídle... Takhle NE!

Dvě porce denně jsou tedy pasé, ale žádných 6 jídel u mě také ještě nečekejte. Prozatím si vystačím se třemi v svém "žrádelním okénku" (ano, u IF a IIFYM stále zůstávám) a uvidím, jak se budu cítit. 

Je sice fajn, neřešit přes den jídlo a nekoukat na hodiny, ale najíst se v 11 a ve ještě ve 3 se valit do posilovny s pupkem jak ve třetím měsíci...né děkuji, to pro mě opravdu není. Teď budu moci i kombinovat více pokrmů během dne a do školy stejně nosím svoji speciální "foodbag" a na 2-3 misky navíc tam místo ještě mám. 

Co to tedy znamená? Že teď bude Instagram ještě přecpanější foty jídla :D, a že já se budu snad cítit víc v pohodě.

Tak, a já si jdu dát sváču (asi po měsíci). Čeká na mě domácí tvarohová zmrzča s domácími jahůdkami, mandličky a lískáče, a protože stále nabírám ( a už mám 3 kilča hore), patří k tomu ještě miska rýže se skořicí. Na zapití domácí bezová limča s citronem. :) 

A šupky dupky ven s tím na houpačku slunit se.

Užívejte krásného počasí (však už nás má zase opustit, achjo...), neseďte na těch svých prdkách a koukejte vyrazit ven. Třeba s učením, jako já. :D

Bee

Bramborové "houstičky"

Zdravím :)
přes den jako na Sahaře a teď slejvanec. Nálada ovšem stále pozitivní. Však už to bylo potřeba. Pročistit vzduch, a jak říká má mamka, spláchnout ten prach.
Dnes jsem nemohla dospat (asi jsem se po týdnu tak moc těšila do školy) a vstávala už v 5:10. Nelenila jsem ovšem a času navíc využila ku prospěchu svého pupku. (Jooo, ten vždy zvítězí. :D) Místo kaše jsem se rozhodla kuskus připravit maličko jinak. Ve formě placiček. On by to nebyl až tak špatný nápad, kdybych, já blbec, do směsi nevysypala skoro celý prášek do perníku. Vonělo to nádherně, ale ta chuť... jediné co jsem cítila, byla jedlá soda a hořkost. Příšerná hořkost. A protože placičky se mnou putovaly do školy, nebylo zbytí, musela jsem je sníst. Poslední kousky jsem do sebe cpala násilím, ale zvítězila jsem a celý "kyblíček" (jak nedávno na instagramu mou misku nazvala jedna slečna :D) jsem pokořila.

Trénink se dnes nekonal. Stehýnka pěkně tahnou a regenerace je důležitá. Ovšem zítra si to tam nandám na ramena a záda, vypotím rybník, rozervu tričko a bude ze mě Hulk v lidské podobě. :D Fajn, fajn, vrátím se zpět na zem. To, že se cítím jako nechutný, nenažraný prase obalený tukem a plný vody neznamená, že najednou uzvednu wrestlingový tým. 

Dost bylo řečí. Abych se také dostala k tomu, k čemu je článek určen. Další výplod mé bujaré fantazie. A plác plác po zádech, jednou se zase vyplatila. 

Díky nepovedeným ranním placičkám jsem ve škole přemýšlela, co dalšího bych mohla zkusit. Napadl mě bramborový chléb. Vzpomněla jsem si na alberťácké bramborové bulky, který mi moc zachutnaly, a rozhodla jsem se něco takového stvořit podomácku. A světe div se, dílo se zdařilo. 

Na internetu jsem našla sice spousty receptů, já se ovšem rozhodla spolehnout se na svou kreativitu (která mě již několikrát zradila :D) a pekla podle sebe.

Jak?!

Bramborové "houstičky":

270g syrových brambor

90g mletých ovesných vloček

1 vejce

1 lžička prášku do pečiva

sůl

drcený kmín

semínka

voda 

Brambory jsem oloupala, nakrájela na kostky a nechala vařit v osolené vodě do změknutí. Poté jsem slila vodu, přidala pomleté ovesné vločky, vejce, vodu a vše promíchala. Osolila, přisypala drcený kmín a semínka podle libosti. (Já použila lněná, dýňová a slunečnicová.) Směs jsem lžicí kladla na pečící papír (vyrobila jsem si 5 bulek). Vůbec bych se pro příště ale nebránila ani tvaru muffinků nebo srnčího hřbetu. 

Plech jsem šupla do trouby při 200°C asi tak na půl hodinky (chytře jsem zapomněla kontrolovat čas).

U mě se bulky podávaly se směsí alá Mexiko, salátem, okurkou a jahůdkami.
Mňam ♥

Řeknu vám, musím se zase jednou pochválit. Pečeno poprvé, ale rozhodně né naposled.

A já jen doufám, že seberete veškerou svou odvahu a do bramborových bulek se pustíte také. :) Rozhodněte neprohloupíte. ;) A já si pak ráda přečtu nějaké ty recenze. 

Tak do toho, mlsouni ♥

Bee

I'm "sealling"

Jak originální název článku. :D Ovšem přesně vystihuje, jak se momentálně cítím. Jako obalený tuleň. :D So, welcome in bulking process!!

Krásný to prosluněný den, že?! :)
Jako stvořený pro brutální legday. A tak jsem si ho také dala. :D Ale hezky pěkně od začátku.

I přesto, že má líná prdel se mi ráno nechtělo vstávat, vykopala jsem se z postele nakonec poměrně brzy. Aby taky ne, když jsem měla v plánu další pečeníčko (Yummy!!). Tentokrát jsem ale moc neexperimentovala (nebyl naštěstí čas) a udělala "obyčejné" ovesné sušenky/koláčky...říkejte tomu jak chcete. Byla to dobrota a to je tu hlavní!

Ovesné sušenky:

150g ovesný vloček
1 banán
1/2 avokáda
1 vejce
voda
1/2 prášku do pečiva
špetka soli
1/2 lžičky jedlé sody
skořice dle chuti

Smíchala jsem vločky s ovesnou moukou (aka rozmixované vločky za sucha) a zalila je trochou vody, aby "nabobtnaly". Mezitím jsem si vidličkou rozmačkala banán s avokádem a přimíchala k vločkám. Rozklepla vajíčko, zaprášila práškem do pečiva, solí, jedlou sodou a skořicí a 10-15 minut nechala odstát (Fajn, tady maličko kecám. Pospíchala jsem, takže jsem směs rovnou ládovala na pečící papír. Jenže jsem zjistila, že ta část, která čekala, až se první a druhá várka dopeče, v troubě pěkně vyběhla.)
Pak už jen stačí dělat bobečky na pečící papír, nalít směs do formy na chlebíček nebo použít muffinové formičky a péct cca na 180°-200°C jak jinak, než dozlatova.

Do školy na zkoušky s tvarohem smíchaným s jogurtem, banánem, avokádem a pomerančem (ořechy jsem, já troubeles, zapomněla doma)

Přiznám se ještě k jedné věci. Původně byly tyto koláčky dělané jen z těsta s banánem a až když jsem rozkrojila avokádo a zjistila, jak je měkoučké, pár kousků jsem přihodila i do poslední várky. A proč to do receptu píšu rovnou jako součást? Protože ty s avokádem mi chutnaly mnohem více, jako lívanečky. A hned mi to vnuklo nápad...příště nechám troubu odpočívat a na řadu přijde plotna s pánvičkou. Budou lívanečky.
Nejsem moc velký milovník sladkého, a tak na mě koláčky byly slaďounké tak akorát (měla jsem 180g vloček), ale protože vím, že vaše jazýčky jsou mlsnější, než ten můj, ubrala jsem pro vás množství vloček (no jaká jsem?! :D).

Upečíno bychom měli, tak šup šup do školy na další várku testů. ZSV a němčina. Zvládnuto na jedničku v rámci možností. A hned jak jsem měla dopsáno (podotýkám, že ještě před koncem časového limitu...chachá, bude ze mě genius), plachtila jsem přímo do naší malé zaprděné posilovny (nevyměnila bych ji!). Legday čeká.
Trenér mě dnes nechal veštychu samotnou napospas činkům, ale myslím, že jsem si vedla dobře. Ovšem, to se také zítra ukáže, zda se do schodů ve škole poplazím nebo je s radostí vyběhnu. Mimochodem, nesnáším svůj pokoj v patře. Po legdayi!! :D

Zpocená, se sluchátky a báječným pocitem z odvedené práce jsem si kráčela na autobus. Né, ty šaty, ve kterých jsem do posilovny přišla jsem si na sebe opravdu nenavlékla. FUJ! Na sprchu čas nebyl, tak jsem šla hezky ve "cvičebním".

A teď něco málo ohledně názvu článku...

O tom, že jsem si upravila makra na nabírání jsem se již zmínila a je to opravdu znát. Na váhu jsem raději ještě nestoupla (ale chystám se na to), ale nějaký ten příbytek na sobě vidím. A ten tuleň se i cítím. :D

Nebo jako tenhle chlapeček. :D

Samozřejmě se mě zmocňuje panika:

Ale uklidňuji se tím, že 53kg je sakra málo na mých 172cm a 18 let, že s dosažení vytyčených cílů je to více než nutností, a že to nakonec bude prostě stát za to!

A tak teď nějak vypadám v posilovně, ovšem v té "železné" části. :D

Přemýšlím, jakou veledůležitou věci jsem vám chtěla ještě sdělit, ale dospívám k závěru, že dnes jsem zřejmě již u konce. Ještě aby né, keců bylo dost poprvé i obrázků :D)! :D

Dobrou noc mlsouni :)

Bee

Every time is good for baking

A nejvíce ten, kdy se musíte učit. :D

Krásný den všem mým příznivcům a žroutíkům, jako jsem já, ale i těm ostatním... :D :)
Také máte konečně pocit, že je jaro?! Na mě to má tedy ohromný vliv. Mám více energie, v posilovně unesu větší váhy a lépe (a hlavně rychleji) se mi regeneruje. Celkově jsem více v pohodě a mám dobrou náladu. :) (Možná je to ovšem i tím, že tenhle týden si válím prdel se učím v domácím prostředí , jak již bylo zmíněno v minulém článku.) Jop, dnes mě čeká další nálož učení a hned zítra znovu testování. (Na pocity ať se raději nikdo neptá. :D Jsou totiž ve směs pozitivního rázu a to nikdy nevěstí nic dobrého. :D)

Dost keců, jdeme k bodu programu a tím je zas a znovu pečení. Zas a znovu jsou to koláčky, zas a znovu z luštěnin.

Cizrnové koláčky:

200g vařené cizrny

1-2 jablka

vejce

skořice

prášek do pečiva

špetka soli

voda 

Klasicky jsem vše hodila do mixéru a rozmixovala na kaši (podle toho i přidávala množství vody.) Pekla jsem na 200°C, dokud se mi obsah muffinových košíčků nelepil na špejli.

Dnešní brunch s čerstvě napečenými koláčky. :)

Ovšem, není to je tak a proto mám pár doporučení na závěr. Jablka použijte opravdu nejlépe 2 větší, popřípadě doslaďte medem nebo jiným oblíbeným sladidlem. A nikdy, opravdu nikdy se nesnažte o vylepšení přídavkem mátových listů do těsta. :D Já to zkusila a už nikdy víc, pokud nepoužiji více jablek. A ještě jedno doporučení...na jedlou sodu se taky vyprdněte. Zbytečně naruší chuť.

Takže takhle moji milí, takhle už ne! Kopřivy ano, ale máta je moc aromatická.

Ničeho se nebojte, já si pochutnala i tak, a to byli vlastně nepovedené. :) Věřím tedy, že pokud vy zapojíte své chuťové buňky (fantazii raději ne :D), pochutnáte se také a třeba i mnohem více.




Zpod hromady učení vás zdraví

Bee
 

Moday's blowout

Hezký den všem :)

It's FREE day!

dnes se počasí konečně maličko umoudřilo, a tak jsem ještě radši, že nesedím nehniju ve škole.
A protože jsem rebel (chacháá), sešity s učením mám ve školní skříňce, rozhodla jsem se opět pro dopoledne strávené u naší trouby znovu s nějakým tím improvizačním recepisem.
Od soboty mi v lednici zbyly ještě nějaké ty fazole a jelikož jsem už mnohokrát chtěla vyzkoušet fazolové brownies, neodolala jsem a o něco podobného se pokusila. Nebyla bych to ovšem já, kdybych si je neudělala podle sebe (palice dubová!).
Světe div se, byla to mňamka, až jsem z toho sama byla překvapená. :D Tedy, abych vám to vysvětlila. Mám problémy se slazením a celkovým dochucováním ať už slaným, či sladkých pokrmů. Sladím hodně málo, né-li vůbec a tak podle toho většinou i dopadají mé improvizační pokusy, pokud nejedu vyloženě dle nějakého receptu. Ale dnes (hohooo, plác plác po rameni), jsem dochutila báječně. Ani přeslazené, ale ani bez chuti. Na mě vyloženě  akorát.
Jsou totiž maturity a pro nás, jakožto studenty vyššího gymnázia, kterých se potřebují na pár dní zbavit si náš pan ředitel již po několik let zavedl tradici ročníkových zkoušek, tedy testů, které zahrnují učivo za celý ročník.

A recept? Zase nic složitého. :)

Proteinové fazolové brownies:

150g vařených fazolí
120g vařené červené řepy
50g jáhlové mouky
20g holandského kakaa
1 vejce
1/2 prášku do pečiva
1/2 lžičky jedlé sody
špetka soli
1 odměrka proteinu
voda

Znovu jsem zvolila metodu aka všechno šupni do mixéru a mixuj jako o závod. Podle potřeby jsem přilévala vodu (tekutější konzistence vůbec nevadí, naopak, brownies potom nebudou tak vysušené.)
V troubě jsem je nechala potit asi tak 20 minut při 200°C (dobu poznáte sami, zkušený pekař ví, že pokud do tovaru zapíchne špejli a ta zůstane hezky čistá, má hotovo).

Tady už jsou brownies v podobě mého servírování a dnešního brunche.

Pondělní brunch ♥
Brownies, tvaroh se skořicí, pomeranč, mražené jahůdky a oříšky. Mňam!

Dobrou chuť. :)

PS.: Jak na jáhlovou moukuv mém podání? No víš jak, syrové (myšleno před uvařením) jáhly do mixéru a mixovat na prášek. 

V ledničce na mě zpod alobalu ještě vykukuje zbytek vařené cizrny, a tak už mi v hlavě šrotuje, jaký osud potká ji. Jen tak ji jíst nechci ani v podobě hummusu, na slaný mls z trouby také chuť nemám (asi hlavně proto, že jsem teď zfanatizovala do pečení koláčků, sušenek, muffinů...), a proto stále tápu. 

Nenašla by se nějaká hodná dobrá dušička s receptem pro mě? :) Požadavky ovšem nejsou nenáročné (musím to upéct již dnes, aby to se mnou zítra mohlo putovat po doktorech a do školy na testy) a především s garancí, že si to stejně nakonec udělám úplně po svém, abych to mohla vydávat za svůj vlastní nápad. :D

Dnes bych sem ráda poslala ještě jeden článek, snad se zadaří. ;)

Bee