Nakrknutá...

Překrásný prosluněný den :),

Venku sluníčko, ptáčci prozpěvují...naprostý hřích sedět doma na prdelce a za počítačem (styď se Barboro!!), nebo snad dokonce u učení. Proto i já se chystám na naší zahrádku. Protrhat tyhle krásky,

Mnou vypěstované ředkvičky.

 a zasadit mé malé poklady, v pokoji pěstované, pečlivě zalévané, v teple střežené papriky.

Chce o ovšem chvat. Ty blesky na obloze nevypadají moc hezky.

Ale abych se tu nevykecávala, přejdu k jádru věci.

Nenávidím poslední školní dny maturantů aneb doprčic s octovou vodou, lacinými voňavkami a nesmyvatelnými rtěnkami.

Fajn, "nenávidím" je možná maličko přes rámec, ale radost mi tento den v roce, kdy se koná u nás na gymnáziu poslední zvonění, rozhodně nedělá. A to už od dob, kdy jsem ještě jako malá Barborka chodila do vedlejší budovy základní školy. Ovšem letošní rok, jakožto pro studentku předmaturitního ročníku, pro mne a mé spolužáky byl ozvláštněn. Pasováním! Nevím, zda má cenu sáhodlouze se rozepisovat o co se jedná, myslím, že již podle názvu každému dojde.

Ono se sice řekne, gymnazisti, to jsou ti nafrnění šprtíci bez špetky humorného ducha. Opak je však pravdou, a tak jsme to dostali pěkně vyžrat. 

Každá maturitní třída má svůj ceremoniál a my byli zasvěceni na maturanty pomocí kýblu se zbytky ze školní jídelny, octové vody a mouky. Šátek přes oči, cestička maturantů s vodními děly, kde nitka nezůstane suchá  (z podprsenky mi kape ještě teď :D), zasvěcovací "oltář" s kbelíkem, co zavání přesně jako mí namol opilí, pozvracení kamarádi :D a hledání skleněné kuličky (fakt super dáreček, za to mi ten žaludek na vodě skutečně stál), nakonec ruka v mouce a to vše si inteligentně, pod tlakem milých maturantů napatláte řádně do vlasů. Pak už vám je pouze sejmut šátek z očí a můžete si umýt ruku ve vodě, ze které jste snad ještě více špinaví, než z předchozího ceremoniálu. A mastnota se stejně drží. A protože cítíte ten příšerný "odér" připomínající zvratky, raději se ani neohlížíte, do čeho jste to před chvílí byli nuceni ponořit ruku. Co se v kýbly nacházelo jsem se dozvěděla až později od spolužáků.

Nejsem žádný hysterická fouňa, ale i na vesnickou holku z jedné z nejzapadlejších obcí Středních Čech je i tohle přespříliš. Okamžitě jsem sprintovala s pusou plnou nadávek k umyvadlu a mermomocí se snažila umýt ten příšerný smrad. Marně. A tak  po zbytek dne celá třída, nebo spíš ten zbyteček, co našel odvahu jít do školy, smrděla.

Doma jsem okamžitě vlétla do sprchy a užívala si horký proud vody a voňavé aroma sprcháče.

IF, ne IF, naštvaná jsem byla dosyta. Až je mi stydno, když jsem tu včera básnila o báječné náladě. :D Tohle snad ale stojí za prominutí. 

Jsem to ale kecal. 

Pokud jste dočetli až sem, patří vám můj hluboký obdiv, že vás moje žvásty bavilo číst a příště se pokusím o něco "výživnějšího". :D

Co za téma byste na blogu uvítali? Ráda se nechám vyzvat. :)

Bee